nejhustější ghetto kára která nás odvezla a vozí na spoustu super míst, do které se vleze milion kol a psu a lidí (jeden pes tři kola tři lidi ;)), která má nejlepší repráky a občas v ní buší ryštyštyš a bumbumbum a tuctuctuc, ve které se superně povídá a spí a směje a ve které je dycky zkurvené horko. ))
nejlíp se mi tam přemýšlí a nejradši mám cesty do Břeclavi po tom nejkrásnějším kraji.
fotky Matla.

onehdá jsem narazila na nějaké starší fotky ze Spodku co fotila Bája. hrozně se mi líbí takže je jsem dám i když mám tušení že to není a nebude zrovna nejzajímavější obsah blogu. ale což, mapuju si blogem život tak ať to tady visí!)))

ale třeba se jeden z deseti stalkerů usměje. a to by bylo víc než fajn!

dobrota fidorka Dorota.

tohle je něco jako automatický text....prostě čtení moc nedoporučuju.

Mám Hoffmanovo kolo a jezdím s ním nocí když mě plíce tlačí a nemužu se do nich vejít. Mám kolo a nemusím se dívat na cestu a nemusím šlapat jezdí samo a já si jen sedím a koukám na nebe jak hvězdy padají nebo si jen tak svítí. Na tom kole jezdím ulicema mezi barákama a mezi továrnama jezdím čtvrtí které už mužu říkat moje čtvrt. Nebo moje město. A stejně mám pocit že to není moje město že to není moje kolo. Nevlastníme se přeci.
Stojím ve Švandě před zrcadlem a proužky z trika se slívají a jak se slívají doluuu pomaly tak padám dozadu do temnoty a natahuju ruce za svým odrazem v zrcadle. Von ale nehybne stojí a dívá se mi do očí a já se dívám na neho a nehybne stojím a přitom padám dozadu. Tak co to je, vysvětlete mi to někdo.
Tlačí mě plíce. Vyndám cigáro z krabičky (kra-bič-ka jo?) a je mi líto že navzdory tomu že je tak krásná a mě se líbí moc mi je líto že na ní není kotva. Takový malichernosti. Tlačí mě plíce, nebo tak něco tam uvnitř, a to cigáro je tak TAK zkurveně těžký a udržet oči dívat se je tak TAK zkurveně těžký. Tak co to je, vysvětlete mi to někdo. Jsem tam a nejsem tam, jsem tam a nejsem tam. V hlavě mám krásně nakreslenej minimalistickej animák a V NĚM JSEM. Takže: jsem černobílá postavička co střídavě padá do temna, drží se na okraji propasti nebo sedí v teple a všude je bílo. Hele, jsem černobílá postavička v animáku, takže mužu všecko, žejo? (ale ne, sedíš ve Švandě a bavíš se s lidma tak se sakra soustřeď!) Tlačí mě plíce. Něco se děje a muž mě chytne za rukáv a dá mi pusu a realita mě vcucne jako vysavač a je to vlastně strašně fajn.
Mám svoje kolo a jezdím s ním nocí když mě plíce tlačí a dívám se jak hvězdy padají.

LOMOSHIT

ahojannoahojnoc

fotky od Janka.

Čím lepšie sa máš, tým sa máš horšie. Vesmír musí byť v rovnováhe.
Dokruhu.

Stojím sama vonku v noci. V priebehu pol hodiny lačne vyfajčím krabičku Marsiek- je to tak skvelé.
Hovorím si že by sa mi páčilo keby začalo brutálne pršať- plakala by som a bolo by to ako plakať pod vodou. že. 
Cestou späť sa snažím dýchať- nádych výdych a kráčať a nemyslieť. 
Počúvam hudbu a pozerám do tmy. Fajčím a snažím sa vydýchnuť všetky pocity sveta. 

nočný stolík: komín kníh, cigarety, mobil, sponka, sviečka, krém.

Vesmír je v rovnováhe       keď pijem posledného panáka v zhasnutej zamknutej kaviarni v noci v ktorej už všetko bolo ale aj tak je taká načatá.
   Keď vo fľaši whiskey už nič nezostalo a nejaký muž ju postaví na stôl hore spodom. Pijeme potme fajčíme rozprávame. A zrazu svitá. A dredy sú všade.
   Keď si spravím v práci kávu a hraje Zaz/Bonobo/DVA/Soundtrack z Pulp Fiction/Radio Jazz a ja prižmúrim viečka a potiahnem si z cigarety.
   Keď na Merhautke spolu večeriame/raňajkujeme a Ondra je protivný a robí si srandu z našej pokecoidnosti alebo z čohokoľvek iného a my sa smejeme.
   Keď mi milí muži šepkajú milé veci čo rada počujem.

A nie keď v noci utekám z cudzích bytov mrznú mi pľúca ale nie je mi zima.Keď fajn príbehy končia triezvením. Keď mi je tak smutno že mám zimomriavky. Keď mi vydesený budúci ženích nalieva v staničnom šenku Metaxu a prehovára ma na cestu do Budapešti pred jeho svatbou a ja odmietam. Keď mi všetci dávajú najevo že môj život je jeden z najzbytočnejších životov vôbec a ja som len neschopný niktoš. A vtedy sa bojím sama seba o seba. A v noci nespím. Ale už si nemyslím že všetko sa to pokurvilo na jeseň roku 2011- ono to bolo zkurvené vždy.
"sebevrahovia potrebujú iba bezpodmienenú lásku" našla som na internetoch a posledných pár dní nad touto myšlienkou premýšľam. 

Všade samé kokotské kávy.

Bazény hnusných káv čo chutia jak voda (poprípade jak spálené ponožky), keď "pikolo" je espresso a "presíčko" je liter hnusnej žbrndy.
zimný Kristo:

zbláznim sa ak sa neoteplí.(a najpravdepodobnejšie schudnem do nevyzerania, pomoc)

Ešteže mám doma skvelé čaje:

Koniec narcistického príspevku. 

Čo robíte vy proti tejto zkurvenej nikdynekončiacej zime? Baví vás to? Aké pijete čaje? Máte radi kávu? Piccolo alebo espresso?

Komunikujte so mnou, prosím, nech to tu neni taká hipsterina :) 

namontuju si pod oči/ dvě okapový roury/ obleva

Večery v Trstíne vyzerajú takto alebo takto. 

Obidva blogy sledujte, študujte, navštevujte. 

♥ 

aha, dala som sem ten trápny /dobrý dobrý/ font:

 

 Kníhkupectvo obchodný dom kam mládež chodí v sobotu popoludní /dopoludnia/ ako do lesa. V tomto kníhkupectve v maličkom kútiku s poéziou je šialená /smutná smutná/ nuda. Feministické ženské sračky o menštruáciách a nepodarených penetráciách otrasné žblepty pánov v strednom veku čo nevedia čo so sebou. Odporučte poraďte mi niečo prosím. 

    Dvadsať nula nula Merhautka. Kráčam a pritom nevnímam zem pod nohami. Usmrkané počasie a mesto rozmazané ako oči žien pri plači. Filmové klišoidné /krásne krásne/ ulice žlté lampy červené neóny a dôchodkyňa odnaproti čo fajčieva v kuchynskom okne /niekedy aj s manželom./ Neviem si to predstaviť lepšie. 

    Z taxíku vystupuje krokom šelmy femme fatale čo má tvár premaľovanú na čierno-bieleho harlekýna. Prší a harlekýn plače čierno-biele slzavé kvapky hanbí sa a tak cupitá na opätkoch domov. Taxík potichu odchádza a ulica zas žije svoje rušnošumivé zvuky. 

    Minulú noc tri dvadsaťpäť nekonečné trieskanie na radiátor. V noci /nadránom?/ je predstavivosť nekonečná nemožnosti reálnejšie ako inokedy a poučky z novín a učebníc imaginárne. Schovávam sa pod perinu a dýcham svoje rameno. Robím si hniezda. Napríklad: ráno v kuchyni keď idem piť čaj aj s perinou keď zaspím vo vani keď sa obklopujem prehnaným množstvom podušiek keď krehnem v objatiach veľkých rúk.

    V noci Ingrid Bergman brownies Guinness moje planúce líca. 

ranné

V posteli ja a čaj a knižočka (a mobil pretože se mi snívalo že mi písal pan Š.)
Ráno ma kvôli nahým spánkom budí /bolí/ zima a všechnonejlepšíkudnižen.  V posteli som maličká a strácam sa- mám málo podušiek. Ale stále pocit že som sa ešte nezobudila- snívajú sa mi čaje a knižočky a rozkvitnuté halúzky  na parapete. Pravá ruka mi voní celerom, ľavá čokoládou a ramená mydlom. Ešte ani poriadne jar nezačala a ja už mám na kolenách modriny.
V polke tohto článku upadám do bezvedomia- ale nič, to je fajn, ležím v posteli a to je iba blbý tlak. Zaľahnuté uši a šumenie v hlave.
Večer pôjdem do kaviarne a budem zase milá a spoločenská, budem sa usmievať a piť slivovicu. Zaručene zaručený spôsob ako to vydržať až do rána.

Krásne predjarie vám prajem, dýchajte vzduch silno ako len vládzete, milujte, jedzte špenát a usmievajte sa častejšie. 

nepodstrihávaťkrídla

ja ani neviem či to sem môžem dať, ale sú to najkrajšie fotky na svete a najkrajšie fotky aké som kedy videla

♥(btw. už vieme čo dostane Nina do daru do Prahy↑)

fotil Ján.rojko.

Ptáče se nadechne jarních vůni studenýho vzduchu a jeho plíce a jeho srdce a jeho křídla se naplní štěstím.

Líbilo by se mi kdyby cesty sem nebo tam čas strávený ve vlaku nebo autobusu čas strávenej jenom sama se sebou žádnou okolní realitou která ze mě dělá to či ono pokurvená kdyby tenhlecten čas byl někdy mnohem mnohem delší. Kdyby mě jednou za čtvrt roku pořádně vyléčil abych zjistila kým vlastně nepokurvená okolní realitou vlastně jsem chápete že? Já bych z toho vlaku napsala třebas knihu na kterou čekám už od dob co si pamatuju. Místo mezi světy s vlastními bohy s cvakačkou na lístky a archanděly co vysypou koš v kupéčku a vším tím co můžeš co můžeš až vystoupíš.

Ptáče musí lítat.

nemaluju fresky, nelepím plakáty ani fotky, nepíšu citáty. já mám nad postelí lodě.

Karst Country - infra-red timelapse

Nevim jak to udělat aby tady bylo video z vimea. Ale určitě se na to podívejte! 

nechávejte mi vzkazy, ať vyzdravím.

nebo třeba dopisy, pohlednice, květiny, spoustu květin, a čaje na nočním stolku, pusiny na čelo nebo na hřbet ruky, čokoládu. přívětivý pohled měkký oči hluboký, objetí, větrník.

Poslední dva dny nebyl vůbec vidět Špilberk jak sněžilo. A teď je město špinavý, pochmurný a hnusný. 

Noční muziky a mrnčení o ničem.

Neplánovala jsem psát sem nějaké žblepty. Ale!...jsem nemocná a už se nudím, sedla jsem k Pokecovi za stůl s čajem a čerstvě upečenou buchtou, sněží, jsem druhou nocí na Merhautce sama a dnešek se příšerně nevyvedl.
Je mi smutně a osamělo a tak jak jen nemocnému člověku může být v prázdnem bytě.
Dneska mě okradl můj nejlepší kamarád. Žádná tragédie se vlastně nekoná, snažím se říkat si a zbytečně nedramatizovat, ale moc to nejde. Zjistila jsem to až na autobusovém nádraží když jsem sahala do prázdné peněženky s úmyslem platit jízdenku. Těšila jsem se na Slovensko. Nebyla jsem tam ani nepamatuju a nějaký výlet do lesa a tak by mi rozhodně prospěl.
Nicméně jsem tady a eště chvilu zde budu muset žít ty nešťastné večery, vztahové nerovnice, láskyplné ošemetné záležitosti atakdále atakdále. Ráno jsem krmila z balkónu holuby. Bylo jich fakt plno. Za mnou stál Paca a brečel.
Strašně se mi stýská, panejo... 
Zachráníme se někdy? 

ahoj mrtvolo

kto za pravdu horí? 

pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. 

nuž. tatíčko Štefánik, ty to vidíš, šak?

tisícky dlhých rokov

storočí celých

by nevedeli

vysloviť chvíľu večnosti

keď si ma objala

keď som ťa objal, ja

v to rozjasané zimné ráno

v parku montsouris v paríži

v paríži

na zemi

na zemi čo je hviezdou 

hádajte, kto uhádne dostane ešteneviemčo

koniec fašiangov, pochovanie basy 2013

tak tie sľubované fotky:

"lúbim trstín" (alebo inak: carpe diem)

Ďalší človek čo mi pripisuje cudziu prácu...ale nevadí, majú ma o trošku radšej.

Basa:(dám sem aj fotky keď sa ku mne dostanú) 

Pijem bylinkové čaje. Sála sa začína plniť, Drnda je nervózna, mama robí v bufete a tato hrá s dychovkou. Bavíme sa a pred polnocou sa ideme prezliecť.

Až na ten záchvat smiechu (milé to bolo, ďakujem) všetko v pohode odspievané, zahrané, sranda jak má byť. Basa pochovaná. Vitaj pôst. Komplimenty a pochvaly (títo ľudia sú, minimálne na basu, veľmi vdační) Zdravím obe svoje babičky a s povznesenou náladou bežím za mamou. Cestou vidím Joža a jeho infarkt. Nedýcham, som v šoku. (aortaaortaaorta) (dobre že nepijem. ako on?) Utekám von, utekám preč až kým sa neviemako nedostanem vyššie na kopec. Hádžem kamienky do okna. Nič. Zapaľujem si cigaretu uprostred ulice a dívam sa na svetlo v izbe. Silueta plus dva kroky tma. Nič. Ale ja nezazlievam. Pomalým krokom sa vraciam (nohy mi v conversách mrznú) naspäť. Cestou, potácajúca sa, slečna na mňa zrúkla: ČO?! 

Vrátim sa, stretnem Luciu a kujeme spolu pikle. Dávam si s fialovú parochňu, cylinder, brko do pusy, ružové okuliare. Teraz som niekto z veselej krajiny sladkostí a lenivcov. Takže sa môžem venovať vtipným kriminálnym činnostiam a smiať sa s ostatnými. Ochutnávame novú slovenskú odrodu- Devín. (víno!nemôžem to piť,bleh) Po zložení cylindra, parochne a okuliarov som to zase ja takže musím odísť. Nie je mi uplne dobre. (vlastne mi nie je vôbec dobre) A tak tu sedím a píšem to, kým som plná "dojmov". 

Je mi odpustiteľné? 

Bože, prepáč mi môj ateizmus. 

 

ako...."to si písala ty? je to tvoje písmo"

Chcela by som sa vsiaknuť do čierneho čaju s mliekom.
Ja neviem, asi iba prehnane dramatizujem a prežívam to keď som tu. Tak nešťastného tragéda by ani Tolstoj nevymyslel. Polámané srdcia a pošlapané aorty. (iba jedna samozrejme) Píšem listy a chodím ako mátoha. Nevychádzam z domu a nevyzliekam sa z pyžama. Bojím sa ísť do svojho vlastného rodného Hájička. Alebo Rasuchova. Mala by som vláčikom zas zmeniť miesto pobytu.
 Ale uznajte, nie je to krásne?
fotky fotila Drnda.♥srdco moje.

erotika

Na příští promítání na Miladě si vezmu tuhle sukni a nový Martensky.

 Nový pokojíček s oknem do vnitrobloku. 

fragmentybezslov

(home)

 (work)

 

 (birds)

(aorta)

A už chcem ísť domov. Určite nikto nedal vtáčkom nové semienka. (ilúzia, nikam ísť nemusím, načo)