nemaluju fresky, nelepím plakáty ani fotky, nepíšu citáty. já mám nad postelí lodě.

Karst Country - infra-red timelapse

Nevim jak to udělat aby tady bylo video z vimea. Ale určitě se na to podívejte! 

nechávejte mi vzkazy, ať vyzdravím.

nebo třeba dopisy, pohlednice, květiny, spoustu květin, a čaje na nočním stolku, pusiny na čelo nebo na hřbet ruky, čokoládu. přívětivý pohled měkký oči hluboký, objetí, větrník.

Poslední dva dny nebyl vůbec vidět Špilberk jak sněžilo. A teď je město špinavý, pochmurný a hnusný. 

Noční muziky a mrnčení o ničem.

Neplánovala jsem psát sem nějaké žblepty. Ale!...jsem nemocná a už se nudím, sedla jsem k Pokecovi za stůl s čajem a čerstvě upečenou buchtou, sněží, jsem druhou nocí na Merhautce sama a dnešek se příšerně nevyvedl.
Je mi smutně a osamělo a tak jak jen nemocnému člověku může být v prázdnem bytě.
Dneska mě okradl můj nejlepší kamarád. Žádná tragédie se vlastně nekoná, snažím se říkat si a zbytečně nedramatizovat, ale moc to nejde. Zjistila jsem to až na autobusovém nádraží když jsem sahala do prázdné peněženky s úmyslem platit jízdenku. Těšila jsem se na Slovensko. Nebyla jsem tam ani nepamatuju a nějaký výlet do lesa a tak by mi rozhodně prospěl.
Nicméně jsem tady a eště chvilu zde budu muset žít ty nešťastné večery, vztahové nerovnice, láskyplné ošemetné záležitosti atakdále atakdále. Ráno jsem krmila z balkónu holuby. Bylo jich fakt plno. Za mnou stál Paca a brečel.
Strašně se mi stýská, panejo... 
Zachráníme se někdy? 

ahoj mrtvolo

kto za pravdu horí? 

pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. 

nuž. tatíčko Štefánik, ty to vidíš, šak?

tisícky dlhých rokov

storočí celých

by nevedeli

vysloviť chvíľu večnosti

keď si ma objala

keď som ťa objal, ja

v to rozjasané zimné ráno

v parku montsouris v paríži

v paríži

na zemi

na zemi čo je hviezdou 

hádajte, kto uhádne dostane ešteneviemčo

koniec fašiangov, pochovanie basy 2013

tak tie sľubované fotky:

"lúbim trstín" (alebo inak: carpe diem)

Ďalší človek čo mi pripisuje cudziu prácu...ale nevadí, majú ma o trošku radšej.

Basa:(dám sem aj fotky keď sa ku mne dostanú) 

Pijem bylinkové čaje. Sála sa začína plniť, Drnda je nervózna, mama robí v bufete a tato hrá s dychovkou. Bavíme sa a pred polnocou sa ideme prezliecť.

Až na ten záchvat smiechu (milé to bolo, ďakujem) všetko v pohode odspievané, zahrané, sranda jak má byť. Basa pochovaná. Vitaj pôst. Komplimenty a pochvaly (títo ľudia sú, minimálne na basu, veľmi vdační) Zdravím obe svoje babičky a s povznesenou náladou bežím za mamou. Cestou vidím Joža a jeho infarkt. Nedýcham, som v šoku. (aortaaortaaorta) (dobre že nepijem. ako on?) Utekám von, utekám preč až kým sa neviemako nedostanem vyššie na kopec. Hádžem kamienky do okna. Nič. Zapaľujem si cigaretu uprostred ulice a dívam sa na svetlo v izbe. Silueta plus dva kroky tma. Nič. Ale ja nezazlievam. Pomalým krokom sa vraciam (nohy mi v conversách mrznú) naspäť. Cestou, potácajúca sa, slečna na mňa zrúkla: ČO?! 

Vrátim sa, stretnem Luciu a kujeme spolu pikle. Dávam si s fialovú parochňu, cylinder, brko do pusy, ružové okuliare. Teraz som niekto z veselej krajiny sladkostí a lenivcov. Takže sa môžem venovať vtipným kriminálnym činnostiam a smiať sa s ostatnými. Ochutnávame novú slovenskú odrodu- Devín. (víno!nemôžem to piť,bleh) Po zložení cylindra, parochne a okuliarov som to zase ja takže musím odísť. Nie je mi uplne dobre. (vlastne mi nie je vôbec dobre) A tak tu sedím a píšem to, kým som plná "dojmov". 

Je mi odpustiteľné? 

Bože, prepáč mi môj ateizmus. 

 

ako...."to si písala ty? je to tvoje písmo"

Chcela by som sa vsiaknuť do čierneho čaju s mliekom.
Ja neviem, asi iba prehnane dramatizujem a prežívam to keď som tu. Tak nešťastného tragéda by ani Tolstoj nevymyslel. Polámané srdcia a pošlapané aorty. (iba jedna samozrejme) Píšem listy a chodím ako mátoha. Nevychádzam z domu a nevyzliekam sa z pyžama. Bojím sa ísť do svojho vlastného rodného Hájička. Alebo Rasuchova. Mala by som vláčikom zas zmeniť miesto pobytu.
 Ale uznajte, nie je to krásne?
fotky fotila Drnda.♥srdco moje.

erotika