little tumblr post

V poslední době nakupuju takhle:

šaty vod mámy kteý měla jednou a pak si to s něma nějak rozmyslela.

a tatkova D&G košile co dostal darem a neměl ji ani jednou.

a jeden pornosaurus, iba tak:

K snídani Hemingwaye, dopoledne Platóna, k obědu opět Hemingway, po obědě Fitzgerald, k večeři noviny a po nich Apetit a v noci Hemingway nebo Púček. Pankovčína som už dočítala. ...všade samá smrť.

Něžná. Je. Noc.

Obliekam si kožené nohavice a košeľu.  Skáčem na Joy Division a umývanie zúb zapíjam kávou. Vhodný prsteň s kameňom a dedkov kabát. A tak moc už chcem leto!

Zdalo sa mi o milovaní- prvýkrát. Bolo to fajn, potom sme /bohvie odkiaľ/ šli hore- vyše Pošty a kaštieľa a ja som Rojkovi sedela na rameni- jednom, veľmi pohodlne a ískala ho vo vlasoch. Boli sme nahí a keď šiel okolo dáky dedo spínal ruky k nebesiam a volal na Boha a ešte "ach vy siroty bláznivé!"  A potom veľa ďalších snov o vode, deťoch, sladkostiach, slnku= ako vždy.

Celý deň mám silnú štikútku. Niekto na mňa intenzívne myslí. Joj.

Prečo hovoríš "pičo" keď v slovenčine nie je vokatív?

Kto je ten blázon? Ja či oni? Kto teda? Normálnych vyhlásili za bláznov, a bláznom dali dôležité funkcie. Svatých ponížili a Kristov postavili za bar, do vinární, do nonstopov a za dýdžejské pulty. Z viery spravili kult a z nedeľných obedov vieru.
Holky si nerozumí a kluci masturbují nad maminčinýma nohama v lodičkách a pouzdrové sukni. Ámen. 

Svatá prokrastinace.

Jak jsem dneska psala seminárku:

znáte to, že? Pokuď ne, tak vám teda fakt závidím!
(btw. pořád ji píšu) 

Zasnežená planéta.

Dcéra, Nina. srdco. zoznámiť:

 sója, jablká, cibuľa, pór, Portské, levanduľový čaj, sneh, Nina, poštová schránka s pekným obsahom, sad, cibuľová polievka, espresso bez kofeinu, vegetariánska pizza, nové boty, raňajky, teplé periny, krb, varenie, dve svietiace sviečky, rádio Devín, noci s Bachom a vŕzgajúcim snehom.

(A čo momentálne milujete vy? )

Na jménech nezáleží. Klidně bych se mohla jmenovat Anna nebo Aurel nebo Oliver. Klidně by se mohlo říkat Nádaš a Brnu Bratislava a Praze Budapešť. Janko může být Jožko a jablka hrušky.
Na věcech nezáleží. To je jedno jestli mám šaty po mámě a kabát od dědečka. Jestli to je Prada (a jsme zase u jména!) nebo Chanel.
Je jedno jestli máš křivej nos, nebo nohy do X. Jedno jestli máš jizvu na levém nebo pravém koleni. Jestli si jako čokoláda nebo jako sníh nebo jako karamel. Jestli voníš jako kari nebo jako chanel pětka. Nezáleží na věcech co vlastníš. Nezáleží na tom jestli ti někdo knížku vrátí nebo si ji nechá (a voď něho si ji zase někdo vezme...ať!) Panebože nezáleží přeci na tom jestli máš dva telefony a tři tablety.
Tak na čem teda skutečně záleží?

Chtěla bych sklínku červeného, co chutná jak máslo, a být v sadě se sněhem a té tylové kráse po zem.

zamrzli jste námořníci?

Filmová

(a ne jako ta vod Tata Bojs, víme, jenom jako oblíbené filmy a tak, no dívejte ty krásné lidi, dívejte!)

ach.

Doma je tam, kde ti chlieb chutí najviac.

další koláč: 

raňajky, Trnava, posteľ a záchody v Daguerre. Pekného Mikuláša želám!
jo a, myslím na teba keď /ne/fajčím. dúfam že už nebude nikto umierať. čakaj pohľadnicu. "chci ti všechno říct a pak se někam schovat" a ešte: "a já tu zůstanu ztracené malířské plátno" ...

Balkónová.

Zalila rýži, na kalhotky a triko si oblíkla kabát, našuchla kecky, a odstěhovala se s citronovým čajem (tedy tři plátky citronu, lžička cukru, a horká horká voda) jednou cigaretou a sirkama na balkón. Dívala se nikam, mračila se a měla smutné oči- jako dycky. Jako dycky. Pára z čaje se chovala uplně jinak než cigaretovej dým ale oba se snažili vyhýbat se padajícím  vločkám. Hustě sněžilo. Poté, co si to uvědomila a zadívala se na šedý nebe, rozdávající kila a tuny sněhových vloček, se její tvář pomalu vyjasňovala. Nakonec zbyl jenom úsměv a trošku nadvihnuté obočí. Uchechtla se, jen tak, sama pro sebe, potáhla si z cigarety a vyplazila jazyk do nebe. Chytala vločky, přivírala oči. Vyhlížela si ty největší a radovala se když se jí rozpustily na jazyku. Jé, tamtu, tamtu krásnou velkou! Už nebyl žádnej balkón, cigarety, citronovej čaj a zasněženej vnitroblok. Zbyla jenom ona a padající sníh. Nakláněla se nad tou nejkrásnější, největší, dál a výš. Vločka padala pomaly- celej svět zpomalil. Jak v jednom z těch fatálních momentů kvalitních filmů. Když se rozpustila, ona slastně přivřela víčka a splynula se sněhem v jedno. Padala a tančila, vznášela se a plula s chuchvalcami zamrzlé vody. Jí zbyl jenom ten nejkrásnější sníh a nekonečné bílo, a světu pár kapek krve a věc, jako důkaz začátků a konců reality.

Postelová

Ano, osud sice míchá karty, sami si je taky dokážeme dost dobře zamíchat, ale to kde na sklonku dne uložíte své tělo stejně za Vás rozhodne někdo jinej. A to kde ulehnete naposled a navždy je v rukou vašich více či méně povedených potomků.
 Ono je to všecko hrozně smutné ale nevyhneme se tomu.
Totiž- sedím v obýváku na peřině a polštářu o půlnoci a snažím se aspoň trošku pochopit co se to tady vlastně děje.

tak ahoj námorníci!!!

edit:  ráno se většinou cosi vyřeší. tak dobré a hezkej den. Schovejte nos do hrnku s kváou či čajem, za tou hezkou iluzí že dnešek může být krásným dnem.