Noční muziky a mrnčení o ničem.

Neplánovala jsem psát sem nějaké žblepty. Ale!...jsem nemocná a už se nudím, sedla jsem k Pokecovi za stůl s čajem a čerstvě upečenou buchtou, sněží, jsem druhou nocí na Merhautce sama a dnešek se příšerně nevyvedl.
Je mi smutně a osamělo a tak jak jen nemocnému člověku může být v prázdnem bytě.
Dneska mě okradl můj nejlepší kamarád. Žádná tragédie se vlastně nekoná, snažím se říkat si a zbytečně nedramatizovat, ale moc to nejde. Zjistila jsem to až na autobusovém nádraží když jsem sahala do prázdné peněženky s úmyslem platit jízdenku. Těšila jsem se na Slovensko. Nebyla jsem tam ani nepamatuju a nějaký výlet do lesa a tak by mi rozhodně prospěl.
Nicméně jsem tady a eště chvilu zde budu muset žít ty nešťastné večery, vztahové nerovnice, láskyplné ošemetné záležitosti atakdále atakdále. Ráno jsem krmila z balkónu holuby. Bylo jich fakt plno. Za mnou stál Paca a brečel.
Strašně se mi stýská, panejo... 
Zachráníme se někdy?