just love

my beautiful family 

nejhustější ghetto kára která nás odvezla a vozí na spoustu super míst, do které se vleze milion kol a psu a lidí (jeden pes tři kola tři lidi ;)), která má nejlepší repráky a občas v ní buší ryštyštyš a bumbumbum a tuctuctuc, ve které se superně povídá a spí a směje a ve které je dycky zkurvené horko. ))
nejlíp se mi tam přemýšlí a nejradši mám cesty do Břeclavi po tom nejkrásnějším kraji.
fotky Matla.

onehdá jsem narazila na nějaké starší fotky ze Spodku co fotila Bája. hrozně se mi líbí takže je jsem dám i když mám tušení že to není a nebude zrovna nejzajímavější obsah blogu. ale což, mapuju si blogem život tak ať to tady visí!)))

ale třeba se jeden z deseti stalkerů usměje. a to by bylo víc než fajn!

dobrota fidorka Dorota.

tohle je něco jako automatický text....prostě čtení moc nedoporučuju.

Mám Hoffmanovo kolo a jezdím s ním nocí když mě plíce tlačí a nemužu se do nich vejít. Mám kolo a nemusím se dívat na cestu a nemusím šlapat jezdí samo a já si jen sedím a koukám na nebe jak hvězdy padají nebo si jen tak svítí. Na tom kole jezdím ulicema mezi barákama a mezi továrnama jezdím čtvrtí které už mužu říkat moje čtvrt. Nebo moje město. A stejně mám pocit že to není moje město že to není moje kolo. Nevlastníme se přeci.
Stojím ve Švandě před zrcadlem a proužky z trika se slívají a jak se slívají doluuu pomaly tak padám dozadu do temnoty a natahuju ruce za svým odrazem v zrcadle. Von ale nehybne stojí a dívá se mi do očí a já se dívám na neho a nehybne stojím a přitom padám dozadu. Tak co to je, vysvětlete mi to někdo.
Tlačí mě plíce. Vyndám cigáro z krabičky (kra-bič-ka jo?) a je mi líto že navzdory tomu že je tak krásná a mě se líbí moc mi je líto že na ní není kotva. Takový malichernosti. Tlačí mě plíce, nebo tak něco tam uvnitř, a to cigáro je tak TAK zkurveně těžký a udržet oči dívat se je tak TAK zkurveně těžký. Tak co to je, vysvětlete mi to někdo. Jsem tam a nejsem tam, jsem tam a nejsem tam. V hlavě mám krásně nakreslenej minimalistickej animák a V NĚM JSEM. Takže: jsem černobílá postavička co střídavě padá do temna, drží se na okraji propasti nebo sedí v teple a všude je bílo. Hele, jsem černobílá postavička v animáku, takže mužu všecko, žejo? (ale ne, sedíš ve Švandě a bavíš se s lidma tak se sakra soustřeď!) Tlačí mě plíce. Něco se děje a muž mě chytne za rukáv a dá mi pusu a realita mě vcucne jako vysavač a je to vlastně strašně fajn.
Mám svoje kolo a jezdím s ním nocí když mě plíce tlačí a dívám se jak hvězdy padají.

LOMOSHIT

ahojannoahojnoc

fotky od Janka.

Čím lepšie sa máš, tým sa máš horšie. Vesmír musí byť v rovnováhe.
Dokruhu.

Stojím sama vonku v noci. V priebehu pol hodiny lačne vyfajčím krabičku Marsiek- je to tak skvelé.
Hovorím si že by sa mi páčilo keby začalo brutálne pršať- plakala by som a bolo by to ako plakať pod vodou. že. 
Cestou späť sa snažím dýchať- nádych výdych a kráčať a nemyslieť. 
Počúvam hudbu a pozerám do tmy. Fajčím a snažím sa vydýchnuť všetky pocity sveta.