pondelok 23. júla 2012

Procházela jsem uličky intersparu když se mi z ničeho nic začalo stýskat po někom tak moc, že jsem byla naštvaná a urazená na celý svět a nejvíc na všechny ty spokojené nakupující zákazníky. Asi jako batole které  se nafučí a odejde trucovat do kouta s pěstičkama na lících a slzičkama které nesmí nikdo vidět. Bohužel už jsem velká a žádné trucování ani nafukování dělat nesmím.
Mám ráda colu v malé plechovce, to jak mám pak bublinky s příchutí coly v nose.
Byla jsem na zápisu, uklouzla jsem na schodech a teď mám celý zadek modrý. Víte, mám pořád spoustu modřin, nepřipadejte si výjimeční jestli nějakou způsobíte. Trošku to bolí, je to krásné, ale nic to neznamená.
Nejlíp se mi maluje brzo ráno.

4 komentáre: