Ležela jsem v posteli. Naširoko otevřenýma očima jsem promítala na strop svoji minulost, přítomnost a svoji budoucnost. Hrála Adele a pod postelí už žbluňkotal smutek, omíval nohy postele až jsem cítila jeho chlad.
Já se cítila osaměle, ostatně jako posledních pár dnů /rozuměj posledních 19 let/ a lidi kolem klidně vybírali matrace, rošty a postelní rámy k prožívání svých životů.
Já se cítila osaměle, ostatně jako posledních pár dnů /rozuměj posledních 19 let/ a lidi kolem klidně vybírali matrace, rošty a postelní rámy k prožívání svých životů.
Adel neposlouchám, je to nejlepší řešení, když Ti je nedobře. Já si musim vždycky zpívat něco jako http://www.youtube.com/watch?v=iZ9vkd7Rp-g, po třetím puštění už znáš slova a tancuješ, jakoby nic.
OdpovedaťOdstrániť