Zdálo se mi že jsem byla na prohlídce. V tmavých místnostech osvícených žlutýma žárovkama byli v různych krabicích a boxech uloženy lidská srdce, měli různou barvu(spousta odstínů červené, až do fialova), různou velikost(některé měli v průměru metr!) různou vůni. Starší pán vysvětloval co to znamená, kdo jaké srdce vlastnil a jak se k němu dopracoval, ale neposlouchala jsem ho- zněl mi jako za oponou. Byla jsem zaujata spíš stropem kterej se mi hrozně líbil- visely z něho ty žlutý žárovky, a různá pírka a voňavé bylinky a krystaly ze starejch lustrů. Nádhera. Nevím odkuď, ale dokonce tam prosvítalo pár paprsků slunce- nechápu to, byla jsem přesvědčena o tom že je zrovna noc. Byla tam hrozně zvláštní atmosféra.
Pak sme souložili na louce. Letní podvečer. Byli sme oblečeni, povídaly sme si, smáli sme, měli sme přes sebe přehozenou velikou peřinu, a mysleli sme si že souložíme. Měla jsem na sobě krátký šaty.
Mám chuť na pivo.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára