Psal Petr.

"Toto není báseň!"

člověk bez inspirace

píše řádky, ale nemá důvod

jen to ze sebe chci dostat,

jako když se vyserete

nebo si vyhoníte penis,

v kabrioletu jedoucím stovkou po dálnici.

nechat tady něco po sobě,

co ostatní v budoucnu najdou,

a řeknou si

„JO. to je fakt DIVNÝ!“

„ANO. tohle vůbec NECHÁPU!“

a já se budu smát někde jinde

daleko, daleko, daleko od nich.

téma je výsada, nikoli samozřejmost

né každej ho né vždycky najde,

né né né,

a já nevím kde je,

ale stejně chci psát

protože je to

...

v pohodě.

nějak mě to ukájí.

asi.

nic se vlastně neděje,

když nechcete,

aby se něco dělo.

a když chcete,

tak jste moc líný,

a proto sedíte na posteli,

jako já teď sedím

a přemýšlíte.

a nemůžete najít důvod,

proč píšete něco,

co vlastně nic není,

a pijete citrónovej čaj

a přemýšlíte,

jak ji zítra pohladíte ve vlasech..

...

přemýšlíte..