Jeseň je najkrajšia z idúceho vlaku(ale nejakého poriadne starého né EC).19:30

v tenhle čas jsem včera v šalině viděla pána.vypadal jak bůh.tvářil se že ví všechno (všechno!) na světě ale nikomu to nechce říct.

neměl vyhaslej a znavenej obličej jako zbytek šaliny.

byl zarostlej, měl tmavej batoh a hnědej koženej ošoupanej kabát.a strašně zajímavý oči. a ten vševědoucí úsměv.

(a stejně si pořád budu myslet že se víc toho naučím v hospodě u piva a balených cigárách při hlubokých a vážných rozhovorech o životě než na účtu s tou starou bosorkou!)